Ludek.biz - weblog a osobní web

Komentáře, hrozná věc a noha stále bolí

Tak jsem komentáře ještě trochu předělal. Přeci jen, posílání mailem není tak pohodlné a já od svého incidentu, či snad atentátu na svou pravou nohu jen sedím a nemám co dělat. Respektive, abych upřesnil nicnedělání, píšu nějaké ty články sem a sleduji Scrubs. Jedná se zřejmě o nejgeniálnější seriál, jaký jsem kdy viděl. Letos už podruhé, hezky od začátku, sedm sérií (dobře, šest a kousek), k tomu bonusy, komentáře k epizodám... Pořád mě to baví a neustále se směji. Doporučuji každému!

Ale zpět k tomu zpropadenému komentování. Mailové řešení nemohlo fungovat, předělal jsem tedy formulář a ten mi posílal maily. Což bylo naprosto pohodlné: spamfiltr spamy odházel a mohly chodit samotné hodnotné komentáře. Ovšem jak to tak bývá, ne zcela kvalitní hosting za studentský peníz si funkci mail() v PHP představuje trochu jinak, než já a sem tam nějaký ten mail neodešle. Tudíž, pokud jste kdokoli v posledních pár dnech komentoval, je dost pravděpodobné, že schvalovací proces nikdy neskončí a komentář odletěl do míst, kde se jednou všichni sejdeme. Ale pokud ho snad chcete přeci jen publikován, bude nejlepší ho poslat znovu. Teď už by vše mělo fungovat naprosto dokonale.

Trošku jinak je to s mou nohou. Ta stále bolí. Zvláštně. Ale měl bych k ní dodat nějaký krásný příběh, který se mi stal v pondělí, abych mohl posléze využít tohoto význačného prostoru k postěžování si. Po fotbalovém utkání, které jsem již popisoval, jsem byl přesunut ze školy domů. Spolužák mě hodil autem, ještě mu dlužím pivo. Nakonec jsem si sehnal i odvoz do nemocnice (táta), spíše tedy na polikliniku, kde začala ta pravá radost. Po zkoumání obrázků s nápisy oddělení a jejich konfrontaci se svými osobními zkušenostmi jsem neomylně zvolil ortopedické oddělení jako cíl svého cestování. Pajdavým krokem jsem osedlal nádherný páter noster a odjel do příslušného patra. Hodinku jsem slušně odčekal a byl přivolán do ordinace. Sympatický pan doktor mi řekl, že mám jít na chirurgii, akutní zranění on nedělá. Byl jsem radostí celý bez sebe a přesunul se k výtahu.

O patro výš, o pár minut později, vyčkával jsem na chirurgii. Pan doktor mě osvěžil úžasnou otázkou, co mi trvalo tak dlouho. Nejdříve jsem nechápal, co po mně chce, až tedy přiznal barvu a řekl "Já Vás tady viděl pajdat už před hodinou!". Tak jsem se mu svěřil, že jsem si zaskočil na ortopedii a odpovědí mi bylo úžasné "A próč?". Ale rozhodně to byl sympatický doktor. Rentgen kotníku se konal, pak jsem ho dostal obvázán a po týdnu mám zajít na kontrolu. Tříhodinová návštěva nemocničního zařízení. Dva cukříčky pro toho, kdo pozná, v jakém jsem konkrétně byl.

To by bylo k pondělku. Obvázáno to bylo jakýmsi speciálním obvazem, který hezky zaschnul a byl takový polotvrdý. Přesný název si nepamatuji, ale sádra to opravdu není. Povel byl nechat celý týden, sundal jsem to teprve včera... Po škrábání šroubovákem jsem se rozhodl, že se raději podívám dovnitř.

Je to překrásné. Pravý kloub v kotníku nevidím, jak je celý nádherně nateklý. Fialová podlitina zprava i zleva, celkově naprosto mňamózní pohled. Stoupám na nohu opatrně, naštěstí už mohu alespoň to. První den byl mnohem horší. Dokonce už v noci i jednoduše usnu.

Dnes jsem chtěl jít na oslavu osmnáctin jedné spolužačky. Nemohu. Jsem zhnusen. Noha mne donutila nejít do restauračního zařízení. Odepřela mi alkohol. Je to odporné. Chci být politován. Doufám tedy, že do pondělí už budu moci chodit a alespoň se na maturitním plese trošku opiji...

22.45:41 - Pátek, 14. 3. 2008 - Mentální výlevy - Trvalý odkaz

---