Ludek.biz - weblog a osobní web

Objevil jsem genialitu bratrů Coenů

Joel a Ethan... První čest jsem měl u filmu The Big Lebowski. Dnes již desetiletý snímek nabízí geniální atmosféru, absurdní humor a celkově naprosto perfektní podívanou. Tuto monstróznost jsem shlédl loni v srpnu, ovšem až letos jsem konečně zjistil, že kouzlo nebylo v jediném filmu. Magie těchto dvou tvůrců je pro mě osobně něco naprosto dokonalého.

Až letos jsem viděl jejich další film, Fargo. Zde již nebyl humor primárním cílem. Následovalo vynikající mafiánské Miller's Crossing v závěsu s prvotinou Blood Simple. (proč tu tečku v názvu?!) a trošku podivnou komedií Intolerable Cruelty. A konečně poslední jsem měl tu čest shlédnout nejnovější snímek No Country for Old Men.

Nemá smysl řešit jednotlivé snímky. Bohužel, nemohu je jakkoli objektivně hodnotit. Každý z nich je naprosto jiný a přesto určitým způsobem vynikající. Na ČSFD jsem nebyl schopen vymyslet jiné, než maximální hodnocení. Spíše se pokusím zachytit ty součástí, které z mého pohledu tato režijně-scénaristická dvojce pojímá tím nejlepším způsobem.

Začít musím jazykem. Jsem člověk, který miluje původní znění u filmů. Nenávidím dabing. Tato hrůznost film naprosto ničí a u Coenů to platí dvojnásob. Je zde naprosto vynikající angličtina, není moc filmů, které by se mi takto nádherně poslouchaly. Přízvuk různých postav, jejich prasení, vše je naprosto dokonalé. Naprosto přirozeně znějící hnusy typu "that don't matter", případně ultimativní "I knowed" jsou naprosto neodolatelným zážitkem. Krása Frances McDormand ve Fargu je podmíněna nádherným přízvukem. Z hlediska jazykového tedy chrochtám slastí.

Hudba. Již od prvního filmu spolupracují bratři s Carterem Burwellem. A každý z filmů měl hudební část naprosto vyšperkovanou. Ač třeba No Country for Old Men příliš hudební není (což není nevýhoda, ticho kolikrát řekne víc, než nejlepší orchestr).

Naprosto každý snímek má svou unikátní atmosféru. Ať už je to klidné hraní bowlingu s popíjením několika White Russianů, či dech mafiánských časů. Divák je naprosto vtažený do děje, ať se děje, co se děje.

Pět chválu bych mohl donekonečna. Vynikající kamera, nádherná hra se světlem a stíny... Ale proč? Tímto článkem bych chtěl čtenáře spíše navést k tomu, aby zkusil nějaký z jejich filmů. Je možné, že poetika těchto tvůrců někoho nezaujme. Dokáži si představit, že mohou tato filmová díla vyznít nudně. Avšak já jsem se zamiloval a třeba se někomu taktéž zalíbí jejich práce.

14.00:00 - Neděle, 16. 3. 2008 - Hejbe se to - Trvalý odkaz

---